Výstava Kůň 2017
Organizátor: Adrianne Blake
Účastníci: Bell Ze Sotarby
Jako pro milovníka zvířat na světě v podstatě neexistuje živý tvor, kterého bych neměla ráda, ovšem je to právě kůň, který, jakožto zvíře nesmírně ušlechtilé, zvíře, jež se proplétá naší historií více než jakékoli jiné, vždycky představoval jedno z mých zvířat vůbec nejoblíbenějších. A právě kůň byl také předmětem akce, kterou jsem uspořádala v rámci našeho klanu v sobotu dne 16. září roku 2017. Výstava Kůň, letošní ročník tedy s názvem Kůň 2017, je překrásná akce, v Evropě jedna z největších akcí tohoto druhu, která se koná každý rok v polovině září na slavném výstavišti v Lysé nad Labem. Než se vrhnu na vyprávění o letošní ročníku výstavy, ráda bych se s vámi podělila o zkrácenou a poněkud upravenou verzi článku, jež jsem o akci a také o výstavišti samotném našla v Jezdectví, našem asi nejznámějším časopise o koních.
Výstaviště Lysá nad Labem vzniklo na místě staré zahrady (zvané Měšťanova) v Masarykově ulici. Slavnostní otevření výstaviště se konalo v září roku 1994. Ve dnech 23. - 25. září 1994 se uskutečnila v areálu první výstavní akce, a to veletrh koní a všeho, co k nim patří, pod názvem Kůň 94. Výstava měla velký ohlas a během let si získala velkou oblibu. V roce 1999 dochází k rozšíření vnitřních výstavních ploch výstavbou nové dvoupodlažní haly A, v roce 2013 je vybudována multifunkční výstavní hala C, nejmodernější hala v areálu je uvedena do provozu 20. září 3013 v rámci zahájení jubilejního 20. ročníku mezinárodní výstavy Kůň 2013. Slavnostní otevření nového objektu vrcholí večerní koňskou galashow.
Od prvního ročníku se na venkovním kolbišti konaly přehlídky plemen, chovatelské ukázky i jezdecká vystoupení. V rámci doprovodného programu se během let kromě tradičních českých plemen představili i zástupci neobvyklých plemen, k vidění byli arabští plnokrevníci, starokladrubští bělouši i vraníci, plemena pony a další, např. v loňském roce diváci mohli vidět slovenské lipicány z Národního hřebčína Topolčianky, lusitánského hřebce v majetku herce Mariána Rodena či kolekce německých chovatelů. Součástí výstavy je také vyhlášení výsledků anket, v anketě Sympaťák výstavy návštěvníci hlasují pro nejsympatičtějšího koně, další prestižní anketou je Dvorana slávy, do které jsou každoročně uvedeny významné osobnosti jezdeckého a dostihového sportu.
Tolik něco k historii výstavy a nyní se již vrhneme na letošní ročník. Přestože jsem doufala ve větší účast, výstavy se se mnou nakonec zúčastnila jenom Bell, ale i přesto jsme si to náležitě užily. Do Lysé nad Labem jsme dorazily s dostatečným předstihem, takže jsme měly trochu času abychom si prohlédly areál výstaviště ještě před začátkem programu, což se později ukázalo jako štěstí, poněvadž jeho dopolední část se neočekávaně protáhla o více než půl hodinu a my jsme před odpoledním programem sotva měly čas sehnat si oběd, ale myslím, že to za to celkem stálo. Dopolední, tzv. plemenná přehlídka je mou oblíbenou částí výstavy, přestože ta odpolední je nepochybně akčnější. Na této přehlídce se prezentují zástupci koňských plemen chovaných v České republice, a třebaže většina zde viděných plemen a dokonce i jednotlivých koní jsou stálice, které se na výstavě objevují každoročně, čas od času se v programu objeví vzácné, u nás ne tolik viditelné plemeno, které svou až exotickou krásou zpestří celou přehlídku.
A tak jsme poté, co jsme si prohlédly stáje, které jsou veřejně přístupné a pokud koně zrovna nevystupují, můžete se tu s nimi seznámit, pohladit si je a dokonce je i nakrmit z všudypřítomných balíků sena, vydaly jsme se do velké haly, abychom si našly nějaké volné místečko k sezení. To je dobré provést co nejdříve, neboť divácké tribuny se během první hodinky velmi rychle zaplní. Pro mně to samozřejmě nikdy moc problém nebyl, jelikož stejně vždycky strávím většinu představení stojíc u plotu kolbiště, abych měla co nejlepší výhled. Jelikož většina diváků nakonec udělá to samé je tohle také nejlepší pozice, na kterou se umístit, pokud chcete později dobře vidět, obzvlášť během odpoledního programu.
Dopolední přehlídku i letos tradičně zahájili teplokrevníci, rychlí, dlouhonozí koně používaní hlavně pro sportovní účely, přičemž po klasických evropských plemenech následovala plemena americká, tradičně využívaná pro westernový sport. Jedni z nejkrásnějších jsou zde samozřejmě starokladrubští koně, jež zde byli letos zastoupeni několika vraníky, velmi oblíbený je pohled na kolekci překrásných fríských koní, jimž se pro jejich krásu také říká černá perla.
Po teplokrevných koních se přišli předvést koně chladnokrevní. Tato mohutná zvířata uchvacují svou velikostí a na první pohled zjevnou silou, a i když je jejich hlavní úlohou práce v tahu a příležitostně zemědělství, jsou překvapivě dobří i jako jezdečtí koně. Jejich mohutná stavba těla spojená v jejich obvykle klidnou a vyrovnanou povahou je důvod, proč se tato plemena nazývají jako koně chladnokrevní, a také důvod, proč bylo vždycky mým snem takového koně vlastnit, ačkoliv možná některého z těch menších.
Po chladnokrevnících přicházejí na řadu poníci. Existují plemena koní, která dosahují velikosti poníka a přesto se pořád nazývají jako koně, avšak prakticky se jako poník označuje každý kůň, který v dospělosti nepřesahuje výšku 148 cm, a existuje jich mnoho zajímavých druhů. Např. jeden z mých nejoblíbenějších je fjordský kůň neboli tzv. fjordling, norské národní plemeno, které svým pískovým zbarvením a stojatou hřívou trochu připomíná divokého koně Převalského. Ale přestože nejmenší z poníků na výstavě je nepochybně Shetlandský pony, malé plemeno ze Shetlandských ostrovů které dosahuje sotva jednoho metru výšky, rozhodně se nejedná o nejmenšího koně. Závěrem přehlídku tradičně korunuje početná kolekce tzv. miniaturních koní, šlechtěných tak aby vypadali zmenšené verze klasických koňských plemen. Posledních pár let se, k velké radosti přihlížejících diváků, přehlídky zúčastňuje i malá kolekce oslíků, kteří dopolední program zakončují.
Poslední oslík opustil halu zrovna když odbyla první hodina odpolední a my s Bell jsme využily půl hodinky, kterou jsme měly před začátkem odpoledního programu, abychom si ve stánku, který byl naštěstí příhodně postaven hned u vchodu do haly obstaraly něco k snědku v podobě nudlí pro Bell a halušek s uzeným pro mně, a s naším velmi chutným nákladem, jež jsme do sebe během zbývajícího času nasoukaly jsme se odebraly zpět na své místečko.
Odpolední program bývá divácky vždycky atraktivnější, o čemž svědčí podstatně citelnější zaplněnost tribun, ačkoliv to může být též tím, že se odehrává v příhodnější dobu obzvláště pro lidi kteří se sem sjíždějí z dalekých krajů. Každopádně zatímco při dopolední přehlídce můžete obdivovat krásu jednotlivých plemen při předvedení tzv. na ruce, v odpoledním programu můžete žasnout na jejich schopnostmi při ukázkách jejich využití.
I letos byl program představení velice různorodý a abych nepsala sáhodlouhé slohy, zmíním zde jen některé zajímavé body, které mi v době psaní tohoto článku stále ještě vězely v paměti.
Odpolední program zahajovalo čtyřspřeží již zmíněných starokladrubských koní. Vozatajství je krásná, elegantní disciplína a pěkně spřežení krásně vyzdobených koní se stane ozdobou každé scenérie. Hned potom mohli návštěvníci obdivovat drezuru fríských koní. Tito černí krasavci jsou na toto odvětví jezdeckého sportu velice šikovní a mnohdy zvládají i velice náročné cviky. Velmi zajímavou částí programu byla nepochybně ukázka jízdní policie. Tito koně procházejí tvrdým výcvikem, pokud jím však projdou úspěšně, jsou po zbytek života ceněni jako nebojácní koně, které nerozhází ani ty nejhorší z koňských nočních můr jako je oheň, střelba nebo ječící dav, a jejich velikost a síla z nich činí nedocenitelné parťáky pro jejich dvounohé policejní kolegy.
Zábavnou částí programu je ukázka tzv. pushballu v podání dvou družstev děvčat v sedlech fjordských poníků. Pushball je jakousi obdobou lidského fotbalu, kdy jezdci mají za úkol dostat velký míč do soupeřovy brány jen za pomoci kopyt svých koní, což od jejich svěřenců nepochybně vyžaduje podobnou podobnou přípravu jako od policejních ořů, neboť míč narážející do jejich nohou a boků představuje pro koně, kteří na to nejsou zvyklí, značně děsivou záležitost. Mezi mnoho dalších zajímavých představení patřily i ukázky skokových a westernových disciplín, velmi pěkná byla ukázka práce s filmovými koňmi.
Nakonec odpolední program skončil v půl páté a nám tak zbyla ještě hodinka do odjezdu zpátečního vlaku, a tak jsme se ještě jednou vydaly do stájí, kde jsme se rozloučily se stádem hladových a unavených koní, kteří si nás pro své nosy zabořené hluboko ve svém odpoledním seně sotva všímali a pak jsme ještě zašli obhlédnout trhy, kde jsem si koupila pár suvenýrů z naší výpravy. Výstava koní v Lysé nad Labem je totiž mimo jiné i prodejní akce, kam se se svými stánky sjíždí mnoho různých prodejců, a můžete zde sehnat všechno od potřeb pro jezdce a majitele, tak suvenýry pro "obyčejné" milovníky koní. Své stánky zde mají i naše přední české hřebčíny, Kladruby, Tlumačov a ZH Písek, a i jim zde můžete přispět na jejich činnost např. zakoupením dárkových předmětů.
Potom už jsme však museli pospíchat na nádraží a tak potom, co jsme ještě s Bell vystáli u venkovního stánku krátkou frontu na langoš jsme se jako koníci vyklusali z výstaviště, aby nás o několik minut později už vlak unášel zpátky směrem ku Praze a k domovu...