Výklady - upír obecný a okapi pralesní
Upír obecný (Desmodus rotundus) je jeden z nejvíce fascinujících živočichů této planety. Upíři patří mezi letouny, ale na rozdíl od těch ostatních se řadí mezi tzv. hematofágy, což znamená, že se živí krví teplokrevných živočichů. Dnes známe tři druhy upířích netopýrů, z nichž dva se živí krví ptáků, a jeden, právě tento upír obecný, se živí krví savců, včetně člověka. Pravděpodobně se vyvinuli z původně hmyzožravých netopýrů, kteří se živili vnějšími parazity savců, s nimiž zkonzumovali i menší množství krve hmyzího hostitele a časem se této potravě přizpůsobili.
Upíři jsou tropičtí netopýři, kteří žijí v pralesních oblastech střední a jižní Ameriky. Upír obecný se vyskytuje na území od Mexika až po Argentinu. Žijí v poměrně velkých koloniích, které mají stovky až tisíce jedinců a kromě jeskyní obývají často také lidmi opuštěné prostory, jako jsou staré stodoly nebo i domy. Jsou to nesmírně společenští tvorové, kteří o sebe v rámci kolonie navzájem pečují, mnoho času věnují vzájemné hygieně a ostatní členové kolonie dokonce vyvrhují krev, aby nakrmili jedince, kterým se potravu nepodařilo nalézt.
Upíři jsou poměrně malí živočichové. Upír obecný má délku těla 8 cm, rozpětí křídel dosahuje maximálně 20 cm, celkově dosahuje hmotnosti asi 30 g. Zbarvení srsti je hnědošedé, ve spodní části je světlejší. Tak jako jiní netopýři, i upíři vylétávají ven až po setmění, kdy vyhledávají potravu, přičemž napadá jak divoká zvířata, tak i zvířata žijící na farmě, a pokud mají příležitost, tak i člověka.
K vyhledávání potravy využívají upíři tepelný orgán podobný těm, jaký mají např. hadi. Tento orgán jim umožňuje „vidět“ tělesnou teplotu kořisti a díky němu dokáží zachytit i vhodné místo k prokousnutí kůže. Krev je poměrně málo výživná, proto ji musí upíři zkonzumovat velké množství. Během jednoho krmení vypijí až 50 ml krve, k jejímu trávení dochází velmi rychle, takže upír velmi brzy po krmení začne močit, aby se zbavil váhy, která by mu znemožnila létat.
Zuby tohoto netopýra jsou tak ostré, že spící oběť ani neucítí, že ke kousnutí došlo. Upír má také ve slinách velice silné látky, které zabraňují krevnímu srážení. Přestože jsou tito netopýři poměrně dobrými letci, ke své oběti většinou nedolétávají, ale přistanou opodál a zbytek vzdálenosti dojdou. Dokážou se přitom pohybovat poměrně obratně.
Upíří netopýři ze své kořisti krev nevysávají. Při krmení svými ostrými zuby jemně naruší kůži, a poté olizují krev vytékající z rány, přičemž jejich sliny zabrání srážení. Množství krve, kterou kořist za jednu noc ztratí, nestačí na způsobení vážnějších problémů, mnohem větší nebezpečí představuje fakt, že upíři přenášejí mnoho infekčních onemocnění, nejčastěji vzteklinu, kterou kořist při krmení infikují.
Okapi (Okapia johnstoni) je velice zvláštní a také velice vzácný živočich. Toto prapodivné zvíře, připomínající křížence několika zvířecích druhů, je nejbližším příbuzným žiraf, a přestože se velikostně i zbarvením liší, sdílí spolu mnoho charakteristických znaků. Okapi byla vědě dlouho utajena, objevena byla až v roce 1901 při expedici do pralesů Konga, což je také jediné místo, kde v současnosti žije.
Zároveň je okapi také posledním pozůstatkem třetihorních žiraf, které se staly předky dnešních druhů, a tvoří tak typickou tzv. živoucí fosilii. Své druhové jméno získala po cestovateli Siru Harrymu Johnstonovi, který v roce 1901 vedl expedici do pralesa Ituri a podařilo se mu objevit a odchytit živý exemplář okapi.
Tato pralesní žirafa dosahuje délky 2-2,5 metru, v kohoutku výšky až 2 metry, váží 200-250 kg. Zbarvení těla je kaštanově hnědé až načervenalé, končetiny jsou pruhované podobným způsobem jako u zeber, a stejně jako u nich každá okapi má jedinečné pruhování. Hlava okapi připomíná hlavu žirafy, samci mají na hlavě výrazné růžky. Stejně jako žirafa i okapi mají výjimečně dlouhý jazyk, kterým si dokáží dosáhnout až na uši, a používají ho ke spásání listí ze stromů. Jejich krk, přestože je výrazně kratší, je také podobný žirafímu.
Jsou to samotářští živočichové, kteří se setkávají pouze v období páření. K nalezení partnera v tomto období využívají svůj dobře vyvinutý čich, mimo něj mají také dobře vyvinutý sluch, avšak zrak je u okapi poměrně špatný. Okapi má převážně denní aktivitu, kdy prochází svými vyšlapanými cestičkami, je poměrně plachá a nedůvěřivá, za den nachodí asi 1 km po svém teritoriu. Jsou to tichá zvířata, která se nijak zvlášť neozývají, mláďata vydávají hlasité pískání a mekot, dospělí se pouze v období říje ozývají jakýmsi kašlavým zvukem.
Mnoho zoologických zahrad usilovalo od doby objevení okapi o možnost chovu, avšak toto zvíře je poměrně choulostivé a úspěšnost chovu je relativně nízká, proto jen málokterá zahrada toto povolení získala. V České republice a vůbec ve střední Evropě je možno okapi vidět pouze ve Dvoře Králové, kde se podařilo ji úspěšně rozmnožit.