Vstupní práce - Zubr romenský (Bison romensis)
Zubr romenský (Bison Romensis) je původní ardský sudokopytník z čeledi turovitých, který je v mnohém podobný jeho příbuznému zubru evropskému, který obývá některé oblasti na Zemi. Ten je největším savcem Evropy, avšak ve volné přírodě žije v současnosti asi jen dva tisíce jedinců. Na Ardě se zubr hojně vyskytuje ve Východní stepi (Romen mar) a oblasti Severních lesů (Formen taurë), dále také na západě kontinentu.
Zubr má v kohoutku průměrně 1,8 – 2 metry, jeho tělo měří 2,1 – 3,5 metrů a ocas je dlouhý až 0,8 metru. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 350 – 1 200 kg, u samic 350 – 540 kg a u samců 530 – 1200 kg. Zubr připomíná vzhledem tura domácího, je však mohutnější a má těžkou masivní hlavu. Široká přední část hrudi se od kohoutku svažuje dozadu. Na hřbetě má mohutný hrb, čímž je podobný bizonovi. Tělo pokrývá světle až tmavě hnědá, kratší srst, která mu na jaře líná. Barva či odstín srsti se během života výrazněji nemění. Platí, že každý jedinec má jiný odstín, stejně, jako je tomu u jiných zvířat. Přední část těla a hlava jsou hustě osrstěny delší tmavohnědou srstí. Na bradě a krku tvoří prodloužená srst vous a hřívu, která je výrazná hlavně u starších samců. Zubří hlavu zdobí ostře zahnuté, půlměsíčité rohy. Samice jsou celkově menší, asi o třetinu, a mají také slabší rohy. Jejich tělo má lehčí stavbu, mají vyšší nohy a také méně osrstěnou hlavu. Zubr se dožívá 30 až 40 let, krávy žijí déle než býci.
Původním životním prostředím zubra jsou listnaté a smíšené lesy mírného pásu s prostornými pasekami, postupem času si zvykl také na otevřené lesostepi a jehličnaté lesy. Nevadí mu členitá krajina s lesy, loukami i zemědělsky obdělávanými plochami. Lidé ho v některých oblastech vytlačili do méně vhodných biotopů v hlubokých lesích. Zubr je velmi odolný a adaptabilní, proto mu nevadí ani nepříliš strmé horské terény. Je podloženo, že tato zvířata dokáží žít i v nadmořské výšce 2000 metrů nad mořem. Zubr dává přednost porostům s bohatým podrostem a mýtinami.
Zubr je přežvýkavec, jehož strava zahrnuje části rostlin, listy, pupeny, kůru, větvičky a trávu. Hlavní složku zubří potravy tvoří trávy a byliny, zhruba 50 druhů, které zaujímají až 90 % jeho jídelníčku. Zbytek připadá na letorosty, lišejníky, listy a kůru stromů, kterou se živí hlavně v zimních měsících, příležitostně i plody stromů. Potrava zubrů se ovšem výrazně liší podle prostředí, kde se vyskytuje. Ve Východní stepi obsahuje celkem 140 druhů rostlin, z toho je 12 druhů stromů a keřů, 19 druhů trav a ostřic a 109 druhů dvouděložných bylin. Stromy a keře v této oblasti tvoří v celkové skladbě potravy 20 %, trávy a byliny 80 %. Naopak v Severních lesích se živí 30 druhy stromů, 13 druhy trav a ostřic a 72 druhy dvouděložných bylin. Jejich oblíbenou potravou jsou i žaludy, nejrůznější lesní plody, například ostružiny a maliny, a houby. Za potravou vycházejí zubři obvykle večer a ráno, takže jsou aktivní ve dne i v noci. V zimě jsou velmi nároční na dostatek soli. Zubr má dobře vyvinutý sluch i čich, což mu pomáhá při hledání potravy.
Zubři jsou velmi společenští tvorové, žijí v rodinných stádech od 6 do 40 jedinců, která tvoří dospělé samice, jejich mláďata a mladí býci ve věku dvou až tří let. Stádo vedou staré krávy (většinou je jedna z nich dominantní), staří samci žijí spíše samotářsky, někdy vytváří dvoučlenné skupiny. V období říje, která probíhá v srpnu až září, se ke stádu připojují i staří samci. Samci spolu často bojují o přízeň samic. Březost u samic trvá 260 - 270 dní, po kterých kráva rodí v květnu nebo červnu zpravidla jedno tele, vzácně i dvě telata. Tele může už během tří hodin po porodu běhat. Kráva rodí každým druhým rokem. Mládě pohlavně dospívá ve věku 3 let, ale plné tělesné velikosti dosahuje až ve věku šesti nebo sedmi let, kdy jsou samci také poprvé schopni uplatnit se při páření.
Teritorium jednoho stáda je zhruba 500 – 1000 ha a označují ho odíráním kůry ze stromů. Na jaře a na podzim mají stáda sklon ke kočování za účelem hledání lepších podmínek pro přečkání následujícího období. Zubr žije skrytě a člověku se většinou vyhýbá. Útoky hrozí pouze ze strany samců v říji nebo samic s mláďaty. Zubr však nechce člověku ublížit, nýbrž ho postrašit a odehnat, útoky jsou tedy jenom demonstrační a pronásledování po několika desítkách metrů skončí. V zajetí mívají ovšem zubři sklon k agresivitě, není-li s nimi správně zacházeno. Zubr je v severních oblastech oblíbeným chovným zvířetem, bývá také křížen s některými plemeny skotu a používán jako tažné zvíře. Na rozdíl od ostatních zástupců velkých turů se zubr nikdy nekoupe, pouze když překonává vodní toky při migraci. Ve svém teritoriu tedy nepotřebuje velké vodní plochy. Zubr i přes svou ohromnou hmotnost může běhat rychlostí až 60 km/hod. Mezi predátory zubra patří vlk, medvěd a samozřejmě člověk.
Pro dva jedince není třeba několikahektarových prostor, přesto musí být výběh dost velký, protože zubři sežerou značné množství potravy. Terén bude mírně zvlněný, jelikož zubři jsou zvyklí na rovinatější oblasti. Severní část bude pokrývat smíšený les, kde však budou převažovat listnaté stromy. V lese porostou různé druhy stromů (buky, duby, jasany, javory, jilmy, habry, lípy, topoly, vrby a olše, také několik smrků, jedlí a borovic), keřů a dalších rostlin, hlavně trav, aby měla zvířata dostatečný výběr a bohatou stravu. Protože zubři primárně žijí v lesích, ale potřebují také traviny, nesmí chybět prostorná mýtina. V jižní části budou louky a přístřešek, kam se budou moci zubři schovat, když to bude třeba. Jako zásobárna vody bude sloužit říčka protékající výběhem.
Cílem mého chovu bude postupně rozšiřovat stádo, abych zubrům vytvořila větší rodinu, protože jsou to stádová zvířata a potřebují společnost. Se zubry se nedají cvičit žádné triky a jejich hlavní činností je pastva, takže pro začátek se budu soustředit na to, abych se o ně dokázala správně postarat a aby byli spokojení. Později bych se je mohla pokusit využít jako tažná zvířata, ovšem na to je ještě čas.
S pomocí animágského vedení se mi podařilo získat dva jedince ze soukromého chovu na jihu Ardy. Samec je sedm let starý. Jelikož pochází z většího stáda, kde žijí krávy i býci různého věku pohromadě, byla mezi nimi konkurence a ostatní samci v chovu ho odstrkovali. Sice mu přímo neubližovali, ale nevedlo se mu mezi nimi dobře. Protože je to jinak krásný býk s dobrým rodokmenem, majitelé ho nechtěli zabít na maso, takže jsme se s nimi dohodli na přesunu do Anaretu. K němu se přidá jedenáctiletá samice pocházející ze stejného místa. Je to už zkušená matka, takže s mláďaty by neměl být v budoucnu žádný problém. Samec a samice nejsou příbuzní, tím pádem nehrozí onemocnění způsobená redukovaným genofondem. Protože jsou oba zvyklí na lidi, budu je moct přivést na akce klanu, přesto bude nutné dbát hlavně ze začátku na bezpečnost.