Kočka Kellaská
Kellasská kočka, Kočka z Kellasu, Felis silvestris
Tato skotská kočka je spojena s mýtem o vílí kočce, i když jiné legendy ji považují za skřítka nebo proměněnou čarodějnici. Podle legend obývá území obecně známé jako Scottish Highlands (Skotská vysočina).
Je to údajně štíhlá černá kočka s bílou skvrnou na hrdle a hrudi, velmi dlouhýma silnýma nohama a dlouhým ocasem. Dorůstá se okolo 65 cm délky těla a 30 cm ocasu, vzácně může mít přes 1 metr délky a váží asi 7 kg. Charakteristickým znakem je dlouhá plochá lebka s výraznými širokými lícními kostmi, která svým tvarem spíše připomíná lebku králičí. Proto se jim někdy říká „Kočky s králičí hlavou" (Rabbit headed cats). Na rozdíl od jiných koček má nezvykle dlouhé špičáky a mají o jeden pár méně třenových zubů. Nápadné jsou i jejich velké uši.
Jsou plaché, vyhýbají se lidem. Na rozdíl od divokých koček loví v párech. Přičítají se jim zabití jeleni, ovce a kozy. Z tohoto důvodu je lovena a zabíjena. Kočky ve skutečnosti nejsou dost silné, aby takové zvíře dokázaly strhnout. Na vině budou spíš zdivočelí psi. Kočka by dokázala zadávat nejvýše mladé jehně nebo koloucha.
V roce 1984 byla ve skotské vesnici Kellas ulovena kočka, plně odpovídající této mýtické bytosti. Šlo o mimořádně velkou černou kočku s bílou skvrnou na břiše. Zvíře bylo vypreparováno a v současnosti se nachází v muzeu ve skotském Elginu. Další exempláře lze najít v Royal Scottish Museum v Edinburghu a v Aberdeenské Universitě v zoologickém oddělení.
Předpokládá se, že může jít o nějakou mutaci vzniklou křížením skotských divokých koček s domácími kočkami, které sem byly zavlečeny ještě za římské doby. Genetické výzkumy jednotlivých exemplářů naznačují, že jde o mutaci kočky divoké, která je specifická pro Skotskou oblast a jinde se nevyskytuje. Někteří odborníci naznačují, že by mohlo jít o nový druh. Další jejich existenci zpochybňují. Celou situaci komplikuje fakt, že v průběhu jejich zkoumání došlo k falšování důkazů, čímž byl původní výzkum zdiskreditován.
Článek o mýtech a tradicích, které se k ní váží, lze najít v žákopisu pentagramu nebo v knihovně pod jménem “Cat Síth, Vílí kočka”